Spotřeba energie
Potřebné množství tepelné energie na vytápění je určeno tepelnými ztrátami budovy, které vznikají v obvodovém plášti, střešní konstrukci. Toto množství energie je v přímé úměře k rozdílu vnější a vnitřní teploty a schopnosti bránit konstrukcí prostup tepla z vnitřního prostoru směrem ven. Větší mráz a případně silnější vítr zvyšuje potřebu tepelné energie. Rovněž tak každý stupeň teploty nad doporučených 21 oC. zvyšuje spotřebu o cca 5 – 6%.

Co všechno ovlivňuje tepelnou pohodu
Tepelnou pohodu ovlivňuje mnoho vlivů, které nesouvisí přímo se spotřebou tepelné energie. Co nejvíce ovlivňuje pocit pohody?
1. Teplota vnitřního vzduchu,teplota na kterou vytápíme prostor, místnost v rozmezí 18,5 až 22 oC, optimálně 21,7 oC
2. Povrchová teplota všech konstrukcí v místnosti, převážně stěny a strop. Přibližně teplota vzduchu + teplota stěn = 38 oC
3. Prodění vzduchu v místnosti, mikro proudění vzduchu, nezaměňovat s větráním. Proudění by mělo být do 0,25 m/s
4. Vlhkost vzduchu v místnosti, člověk je schopný snášet značný rozsah hodnot. Měla by být od 40 až 70%. Optimálně 50%.
Každý z těchto vlivů má optimální hodnoty v celkem úzkém rozmezí hodnot. Pokud jeden z těchto vlivů (hodnota) se dostane mimo optimální rozmezí, nelze ji nahradit lepší hodnotou jiného vlivu. Největší rozsah přijatelných hodnot vykazuje vnitřní relativní vlhkost vzduchu v místnosti, nejmenší již vnímatelný vliv je u teploty vnitřního vzduchu v rozmezí 1 – 2 oC. Lze třeba konstatovat, že v prochlazené místnosti nezmrzneme, infračervené záření nám ovšem nevytvoří přijatelnou pohodu v místnosti.
Současný trend v posuzování tepelné pohody prostředí v místnosti se posouvá od centrálních zdrojů tepla jako jsou kamna s vysokou povrchovou teplotou nad 100 oC, ústřední topení s teplotou radiátorů 90 oC , přímotopy a pod, kde dochází k přepalování mikro prachu, což se z dlouhodobého hlediska může negativně projevit na zdraví člověka. Rovněž tak velký teplotní rozdíl po výšce místnosti (studená podlaha, teplý vzduch pod stropem) není pro zdraví člověka přínosem. Všeobecně se uvádí, že rozdíl teploty po výšce by neměl být větší jak 2 oC (na výšku člověka, tj. cca 2m). V současném vývoji pohledů na principy vytápění lze konstatovat, že teplá podlaha (podlahové topení) je z hlediska energetického velmi progresivní, (člověk čidla teploty na chodidlech má velmi citlivé), povrchová teplota podlahového topení je navrhována do 30 oC , u masivních dřevostaveb vnitřní povrchová teplota stěn obvodového pláště je velmi příznivá, o něco chladnější bývají okna a vnější prosklené stěny. Z hlediska psychologického navíc pocit pohody zvyšuje z pohledového vlivu krb, krbová kamna a pod.

Koncepce topení z hlediska spotřeby energie na vytápění
Nové domy je vhodné stavět tak, aby se v průběhu roku mohly využívat veškeré možné zdroje pro zajištění tepelné pohody v prostoru. Pro počátek a konec topného období můžeme uvažovat se zdroji vnitřního provozu, jako je osvětlení, televize, domácí spotřebiče (ledničky, pračky, myčky, varné desky, žehlení a pod.) Postupem času s příchodem chladnějšího počasí se jeví jako výhodné využívat krbů a krbových kamen v hlavní obytné místnosti pro zajištění tepelné pohody, ložnice nevykazují v tomto období ještě potřebu tepla vzhledem k uvažované nižší teplotě ve vztahu k hlavní obytné místnosti. Dále pak musíme mít na paměti již při návrhu dispozice veškeré aspekty mající vliv na ekonomii vytápění. To je řazení jednotlivých místností ve vztahu k navrhovaným vnitřním teplotám (v dispozice chladná místnost není vhodná mezi místnostmi s vyšší návrhovou teplotou). Nezanedbatelným vlivem je rovněž situování obytných místností vzhledem ke světovým stranám, oslunění, tepelným ziskům ze slunečního záření.
Při návrhu domu je potřebné zvolit optimální počet otvíravých oken ve vztahu k pevným oknům. Samozřejmostí v dnešní době jsou dvojskla s mezerou mezi skly cca 16 mm, plněné argonem a kvalitním termo sklem do vnějšího prostředí. V naši republice, která je rozdělena do teplotních pásem se ve výpočtech uvažuje s vnější teplotou zimního období – 15 oC nebo – 15 oC. Tato výpočtová koncepce je ale založena na skutečnosti, že tak nízkých teplot v zimním období bývá ze statistických údajů do cca 20 ti dnů a nikoliv jako spojité období, ale vždy jen pouze na několik dní. Z hlediska ekonomického provozu a pořizovacích nákladů je vhodné uvážení navrhovat soustavu topení na teplotu od – 5oC až – 10 oC. Jinak řečeno potom můžeme konstatovat, že soustava je navržena na „úspornou a ještě přijatelnou nepohodu“. Tako skutečnost spíše zlepší naši fyzickou, psychickou kondici a otužilost, odolnost proti chorobám z nachlazení. Tuto „nepohodu“ nejvíce pocítíme na účtech za spotřebovanou energii. Dále pak tuto „nepohodu“ můžeme téměř eliminovat instalací čidel termostatů, čidel na vnější teplotu, které automaticky řídí optimální provoz topné soustavy. Podlahové topení, tj. akumulace tepla do hmotnosti podlahy má značnou setrvačnost, takže bez potíží vykryje případný nenadálý vysoký pokles teploty v zimě. O podlahovém topení více na www.devi.cz.

Optimální teploty v místnostech rodinných domů
Obývací pokoj 20 – 22 oC Dětský pokoj 20 – 22 oC
Koupelny, WC 22 – 24 oC Koupelny, WC 22 – 24 oC
Ložnice 18 – 20 oC Chodby 16 – 18 oC

Poměr teploty v místnosti a relativní vlhkosti.
Relativní vlhkost vzduchu 40% teplota místnosti 18 oC výborné klimatické podmínky v místnosti
Relativní vlhkost vzduchu 50% teplota místnosti 21 oC dobré klimatické podmínky v místnosti
Relativní vlhkost vzduchu 70% teplota místnosti 20 oC příliš vlhké klima v místnosti

Vzduch může obsahovat jen určité množství vodních par. Čím je vzduch teplejší, tím vyšší je možný obsah vodních par. Kolik procent tohoto maximálního množství vzduch skutečně obsahuje, udává relativní vlhkost vzduchu. Klesá-li teplota vzduchu, stoupá při stejném obsahu vodních par ve vzduchu jeho relativní vlhost.