Požární odolnost dřevěných konstrukcí je častou otázkou budoucích stavebníků. Je nepopiratelným faktem, že dřevěná stavba je hořlavá. Jak ale hoří? Dřevěná konstrukce si zachovává pevnost po dlouhou dobu oproti konstrukcím ocelovým. Na této vlastnosti má významný podíl zejména izolační schopnost dřeva – při zuhelnatění povrchu se vytvoří izolační vrstva a další hoření je zpomaleno. Garantovaná výpočtová hodnota požární odolnosti 20 cm tlusté roubené stěny je 50 minut (jestliže uvážíme míru bezpečnosti výpočtů, je skutečná hodnota výrazně vyšší). Vlastnosti dřeva se při požáru, na rozdíl od ocelových profilů, výrazněji nemění. Hořící dřevěný trámový strop tak, možná paradoxně, přežije déle než keramický strop vložený do ocelových profilů, které se vlivem tepelných deformací a ztráty pevnosti zřítí mnohem dříve. Nezanedbatelným faktem je i to, že při požáru dřevěné stavby nevznikají životu nebezpečné zplodiny v takovém rozsahu jako při požáru stavby s běžným zastoupením umělých materiálů.

Při pohledu na požár dřevěné stavby lze s jistou dávkou nadsázky a ironie vidět další výhodu, kterou je to, že po dohoření požáru se koštětem zamete základ, hřebíky se odevzdají do sběru a může se postavit nová stavba, třeba lepší, než byla ta původní. Jak je tomu u stavby zděné? Zde je nutno řešit nepříjemnou otázku – ponechat či zlikvidovat zadehtované ohořelé a zpravidla promočené stěny? A i po případné opravě bude léta obyvatele pronásledovat všudypřítomný a těžko odstranitelný zápach spáleniny. Podstatný je i přístup odborníků z hasičských záchranných sborů. Dřevěné srubové stavby jsou přijímány vesměs kladně a problémem nejsou ani odstupové vzdálenosti, ale ani např. garáže jako součásti stavby atd. není náhodou, že tento konstrukční systém i v současné době je velmi rozšířený v těch nejvyspělejších zemích světa.