Takto může být označen dům, který má nižší spotřebu tepla na vytápění než předepisuje legislativa. Nízkoenergetický dům znamená, že je úsporný v množství energie potřebné k vytápění a užívání budovy. Základem takového domu je architektonický návrh a stavebně-technické řešení. Nejdůležitějšími částmi přispívající k úspoře energií jsou obvodový plášť budovy, okna a střecha. Je to vlastně obálka domu. Kvalitní tepelná izolace této obálky umožňuje nejdostupnější cestu k úsporám, dalšími složkami jsou solární kolektory, tepelná čerpadla a pod.

V případě pasívního domu roční tepelná spotřeba je maximálně 5 – 15 kWh/m2.rok, to odpovídá výkonu 10 W/ m2. Když vezmeme v úvahu všechny zdroje tepelné energie používaných v domě (vytápění, ohřev teplé vody, elektrické spotřebiče), Pasívní domy potřebují pro stěny u = 0,15 W/ m2K, pro okna požaduje 0,80 ( W/m2.K). Spotřeba tepelné energie v budově je součet tepelných ztrát obvodového pláště, tepelných ztrát z větrání a odpočtem tepelných zisků (ohřátí povrchů slunečním zářením, tepelným vyzařováním osob, elektrických spotřebičů a dalších). V pasivních domech se nízká tepelná spotřeba dosáhne, kvalitním dispozičním a objemovým řešení domu (architektonický návrh), budova by měla mít při svém objemu co nejmenší povrch, nasměrování budovy k optimálnímu využití sluneční energie, prosklené plochy na jih, kvalitní tepelnou izolací, optimálním zasklením, (převážně trojsklo), vysokou vzduchotěsností, kontrolovaným přivětráváním a odvětráváním se zpětným získáváním tepla, pomocí rekuperačního výměníku, využitím sluneční energie, tepla lidského těla a elektrických spotřebičů.

Kromě pasivního využití sluneční energie ještě fotovoltaické články zajišťují výrobu právě takového množství elektrického proudu, kolik ho dům spotřebuje.

Umístění domu na pozemku. Orientovat obytné místnosti ke slunci ( J,JV,JZ ),hygienické a technické místnosti umístit do chladných částí domu na ( S ) Tvar a uspořádání domu. Významným činitelem v tepelných ztrátách je plocha a tvar pláště k obestavěnému prostoru. Nejúspornějším tvarem je krychle. Vzduchotěsný obvodový plášť. Ztráty větráním mohou dosáhnout až 50% spotřeby tepelné energie. U izolované stavby nám způsobuje tepelné ztráty výdech digestoře nebo odvětrání spíže. Z těchto uvedených důvodů je výhodné mít v domě systém nuceného oběhu vzduchu s rekuperací odpadního tepla. Velikost a kvalita provedení oken má rovněž velký podíl na tepelně izolačních vlastnostech stavby. V domech stavených tradičními technologiemi uniká okny okolo 40% energie. Důležité je umístění oken na objektu směrem na jih, tím dosahují pozitivní energetické bilance. Okna orientovaná na západ a východ dosahují vyrovnané energetické bilance. Okna orientované k severu dosahují přibližně dvojnásobných energetických ztrát oproti ziskům oken na jihu. Pro zpříjemnění tepelné pohody na osluněných stranách se můžeme bránit vhodnými stínícími prostředky v oknech. K vytápění v nízkoenergetickém domě by měl sloužit úsporný zdroj tepla. Kotel na dřevo, peletky, plyn, olej či tepelné čerpadlo, elektro kotel. Pro běžný nízkoenergetický rodinný dům by nám měl postačovat výkon 5-8 kW s využitím pro přípravu teplé vody v zásobníku a v rámci jedněch rozvodů řešíme rovněž i teplovzdušné vytápění.

Novostavba s nízkoenergetickými parametry je oproti standardní stavbě o 8-12% dražší. Avšak při evropské ceně energií 500 Kč- GJ ke které se blížíme, se nám navýšení investice do nízkoenergeticé stavby vrátí za 10-12 let. Z výše uvedeného vyplývá, že nízkoenergetická stavba jsou kromě ekologických aspektů i velice výhodným ekonomickým vkladem do budoucna.

Základní podmínkou úsporného provozu je přiměřená velikost. Každý čtvereční metr užitné plochy navíc přináší náklady ve vytápění v řádech několika stokorun ročně. Nejlevnější cestou k úsporám je vždy dobrá tepelná izolace.

Dokument, který hodnotí budovu z hlediska všech energií, které do budovy vstupují, tedy energie na vytápění, chlazení, ohřev teplé vody, větrání a osvětlení. PENB podrobně upravuje vyhláška č. 148/2007 Sb. o energetické náročnosti budov, která byla vydaná podle zákona 406/2006 Sb. Průkaz energetické náročnosti budovy nahradil dříve užívaný „Energetický průkaz budovy“ podle vyhlášky č. 291/2001 Sb., který však hodnotil budovu pouze z hlediska potřeby energie na vytápění.